Finance obecně – 3. stránka

Češi a půjčky? Šetřit neumíme, raději si půjčíme

Češi, jak vidno, se nemají tak zle, jak si s oblibou stěžují na těžký život. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Obchody i ohromná nákupní centra jsou neustále plná a lidé utrácejí, utrácejí a zase utrácejí. Kde na to tedy berou peníze? Pravdou je, že velké množství Čechů si oblíbilo zdánlivě snadný život na dluh.

Ono je to totiž tak strašně jednoduché. Není nutné se uskrovňovat a odkládat si peníze stranou. Šetřit přece není potřeba. Nedostatek financí prostě vyřeší půjčka. Stačí se podívat na čísla. Podle statistik každý Čech splácí nejméně jednu půjčku. Třetina Čechů dokonce splácí dvě a více půjček. Půjčku si Češi občas pečlivě rozmýšlí, ale neobvyklé není ani impulzivní zadlužení, když spatří něco, co musí mít.

Kde jsem vzala následující informace? Z výsledku výzkumu, který se konal 15. až 24. ledna pod taktovkou Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Výzkumu se účastnilo 1068 dotázaných vybraných podle stejného procentuální zastoupení vybraných vlastností a stanovených kvót jako věk, vzdělání, region, pohlaví apod.. Nestačila jsem divit.

Peníze jsou až na první místě

Časy šetření jsou nenávratně pryč

Bývaly doby, kdy byli lidé zvyklí šetřit. Na vybranou věc si jednoduše dávali peníze stranou až do doby, dokud nenašetřili potřebnou částku. Získat půjčku nebylo nijak snadné, úrokové sazby byly vysoké, a nad případným úvěrem přemýšleli dlouze. To dnes naplatí. Vzít si půjčku je výrazně snazší i pro lidi s nižšími příjmy. A stejně snadno a rychle, jak si peníze půjčí, se dostanou do dluhového kolotoče.

Mentalita českých spotřebitelů se za posledních pár let radikálně změnila. Lidé jsou stále více netrpěliví, nechtějí na nic čekat a všechno chtějí mít nejlépe okamžitě. Nákupy na dluh probíhají převážně zbrkle a lidé si často nepřečtou ani podmínky, ke kterým se podpisem úvěrové smlouvy uvazují. Tímto způsobem Češi nakupují především bíle zboží a spotřební elektroniku. To asi není moc dobře, co myslíte?

Na co si Češi berou půjčky nejčastěji?

spotřební elektronika – 30 %
bílé zboží – 24 %
auto – 22 %
vybavení do domácnosti – 15 %

Šetření nepatří mezi naše silné stránky

Každý třetí Čech nedbá zásad bezpečného půjčování

To tedy není zrovna moc pozitivní číslo. Naštěstí se týká pouze lidí, kteří splácí nejméně jednu půjčku. Tito lidé si půjčují často. Zpočátku na nákupy, později na splátky. Odsud už je to jenom krůček k osobnímu bankrotu a exekuci. Takové nekontrolované půjčování peněz představuje velice rychlou cestu do finančního pekla. Stojí to za to?

Podle odborníků se rizikový dlužník hned podle několika znaků:

půjčku si bere na cokoliv i na úhradu různých nedoplatků (např. za energie, telefon)
půjčku si bere, když nemá peníze
půjčky si bere i na zábavu a běžnou spotřebu
nemá zábrany splácet najednou tři a více půjček najednou
mezi jeho věřitele většinou patří nebankovní společnosti
je ochotný vzít si půjčku na splacení jiné půjčky

Zodpovědnější půjčující jsou kupodivu ženy. Mezi rizikovými dlužníky převažují muži oproti ženám. A to bych čekala, že muži budou, co se týče peněz, zodpovědnější. Z pohledu věku jsou nejvíce lehkomyslní lidé ve věku 35 až 54 let. Naopak nejméně se zadlužují starší lidé nad 55 let. Ti si k půjčkám stále udržují konzervativní postoj. Vliv na neřízené půjčování má také vzdělání. Čím vyšší vzdělání, tím se člověk zadlužuje méně lehkomyslné. Velký podíl půjček také najdeme u lidí, kteří žijí sami, a v domácnostech s minimálními úsporami.

Dlouhodobé nesplácení půjček může skončit na ulici

87 % Čechů považuje půjčky za rizikové

Jak vtipné, že? Na jednu stranu si půjčujeme doslova jako vzteklí, ale přitom velmi dobře víme, že půjčky nejsou tak docela “košer”. Zatímco 87 % tvrdí, že půjčky jsou riziko, 82 % svorně přikyvuje, že žití na dluh je v dnešní době naprosto přirozené. Tak já tedy nevím, co si z toho mám vybrat. Trochu mi to připomíná přísloví “aby koza zůstala celá a vlk se nažral”.

Mrkejte na další čísla, jsou stejně zajímavá. 54 % Čechů v půjčování peněz nevidí žádný problém, 45 % Čechů půjčky odsuzuje. Celých 34 % se domnívá, že se půjčka dokonce vyplatí. Nejvíce jsou akceptovány půjčky na bydlení (90 %), na studium (76 %), na podnikání (74 %) a na automobil (64 %).

Úplně “fuj” jsou naproti tomu půjčky na dovolenou a vánoční dárky. Za nepřijatelné je považuje více než 50 % v případě půjček na dovolenou a 61 % na vánoční dárky. Hmmm, to je vskutku zvláštní. Téměř nikdo je neakceptuje, ale každý rok se na Vánoce třesou všechny úvěrové společnosti, protože s přehledem poskytnou nejvíce půjček za celý rok.

Co se týče splácení, nejsme na tom až tak špatně. Téměř polovina Čechů (48 %) své závazky splácí bez problémů, pro 10 % splátky nepředstavují žádný zásah do rozpočtu. Pro zbývajících 31 % už to tak snadné není a 8 % Čechů své dluhy splácí velmi obtížně nebo vůbec.

Nikdy jsem nebyla dobrá v matematice. Z čísel se mi točí hlava a z těchto dvojnásob. Zdá se, že de facto všichni víme, že žít na dluh není správné. A už vůbec není dobré mít půjček více. Na druhou stranu je fajn koupit si novou telku, ojeté auto nebo moderní chytrý telefon bez čekání, a tak si to prostě omluvíme. Dělají to tak všichni, takže je to normální a úplně přirozené.

Rezervu na horší časy považuje za důležitou 63 % Čechů. Otázkou je, kolik Čechů se může pochlubit opravdu dostatečnou finanční rezervou a bez příjmu by vydrželi žít i několik měsíců.

Mít vlastní domeček jako šneček je velký sen většiny Čechů

Boj o nové klienty sílí, věrní klienti jdou stranou

Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Toto staré české přísloví platí, ať už si sjednáváte účet v nové bance, žádáte o spotřebitelský úvěr či hypotéku nebo přemýšlíte nad změnou mobilního operátora či dodavatele energií. Jakmile totiž spadáte do kategorie potencionálního a nového klienta, možné je všechno. Ve chvíli, kdy vás ale šoupnou do šuplíku známého jako stálý či věrný klient, výhody mizí a nastává řehole.

Když se nad tím člověk zamyslí, je to docela normální. Ve vztahu mezi dvěma zamilovanými to funguje naprosto stejně. Na samém počátku se zamilovaní mohou přetrhnout, aby si splnili, co si na očích vidí. To je samé “ano, miláčku, jistě miláčku, už běžím miláčku, dáš si kávičku, miláčku?”. Zdá se, že pocit neuvěřitelného štěstí nemůže nikdy skončit. Jenomže nic netrvá věčně. Rozbouřené hormony se uklidní a růžové brýle mizí v nenávratnu. Nastoupí realita. Jistě v osobním životě tyhle okamžiky štěstí za to stojí. Při jednání s bankami už se to říci nedá.

Peníze jsou až na prvním místě

Zatímco lidské vztahy v první řadě ovlivňují hormony, obchod je především o penězích. Ať si každý říká, co chce, je to tak. Mohou to maskovat reklamními žvásty typu “chceme pro vás to nejlepší, zákazník je u nás vždy na prvním místě, vážíme se věrných klientů”, které podpoří individuálním a osobním přístupem. Pokud vám to přijde jako okoukané klišé, jsme na tom velmi podobně. Ocenily bychom však všichni, kdyby se banky chovaly otevřeně?

Vcelku dobře si umím představit, že mi nikdo nebude mazat med kolem úst. Považuji se za celkem inteligentní osobu, která se zvládne udělat úsudek sama. Věřím i v to, že nejsem jediná. Reklamy, v níž se banky staví do pozice kouzelné babičky, mi vadí. Naopak mi vyhovuje, když mi někdo na rovinu řekne, co mi nabízí a za kolik. Bez zbytečné omáčky o tom, jak jsou úžasní, skvělí a hlavně levní! Peníze však hrají prim na obou stranách. Lidé chtějí kvalitní služby a chtějí je zadarmo. Takže dostávají nekvalitní služby a za draho.

Ber, dokud dáváme

Pravdou je, že banky bojují o každého nového klienta. Nejednou jsem byla překvapená telefonem z konkurenční banky či operátora s jedinečnou nabídkou, kterou mi nabízí pouze oni, teď a tady. Na otázku, kde vzali můj telefon, odpovídali mlčením “na co se mě to vlastně ptá?” nebo jsem se dozvěděla něco jako “dostal/a jsem seznam”. Pominu-li obchod s telefonními čísly, ještě jsem se nedostala opravdu dobrou nabídku.

Připomíná mi to pečení koláčů. Přidáme hodně slibů, špetku bezvýznamných výhod a bonusů a trochu tlaku, abychom přesvědčili člověka o nezbytnosti využití této úžasné nabídky. Už nikdy víc se jejich nabídka nebude opakovat! Výsledkem je sladkost, kterou během chvilky sníte a nezbude nic než chuť v ústech. Ta však časem zmizí také. Nakonec si pamatujete, že koláč byl dobrý, ale nic dalšího vám nepřinesl. Nemluvě o tom, proč by zrovna mě měli nabízet něco extra?

Nebuďme “konzervy”

Bohužel výrazně méně snahy vykazují u dlouholetých klientů. Abychom bankám pouze nekřivdili, český klient si za tento přístup může tak trochu sám. Banky se spoléhají na to, že český klient je silně konzervativní. Ke změně se odhodlá teprve tehdy, když mu dojde trpělivost. A ani tehdy to nakonec neudělá, protože ty administrativní kolečka za jeho čas nestojí. Případně si svou (ne)činnost omluví jinak. Proč by měnil banku, když jsou všechny úplně stejné?

Banky nás věrné klienty považují za stálý itinerář a pouze jeden za mala exponátu své místo opustí. Na druhou stranu se tomu nedivím. Pokud se ke změně odhodláte a banku změníte, často zjistíte, že je to jen cesta z bláta do louže. V podstatě je to takový začarovaný kruh, ve kterém musíte neustále bojovat o místo na slunci. Jakmile usnete na vavřínech, zapadnete mezi stálé klienty, a po pár letech zjistíte, že noví klienti mají všechno zadarmo, a vy stále ještě platíte ty nehorázné poplatky.

Změňme chování bank jednou pro vždy

Dokud budeme chování bank brát jako normální, nic se nezmění. Samo jsem to pocítila na svou kůži. U Moneta Money Bank (původně GE Money Bank) jsem byla 14 let. Neměla jsem žádný další účet, a tudíž měli po tuto dobu naprosto dokonalý přehled o mých financích. Jako zaměstnanec jsem párkrát využila půjčku, kterou jsem vždy řádně a většinou i předčasně splatila. Přesto, když už jsem jako živnostník nedávnou požádala o drobnou půjčku, ocitla jsem se v administrativním kolotoči, který z mého pohledu byl absolutně zbytečný. Na mé otázky se mi dostávalo odpovědi “máme na to stanovy”.

Byla to pověstná poslední kapka. Stanovy jsem poslala do míst, kam slunce nesvítí, a 14 letech jsem odhodlala změnit banku a doufám, že k lepšímu. To se ale dozvím časem. Pokud mi nebude vyhovovat, změním ji zas. A budu tak dělat tak dlouho, dokud nenajdu banku, která si bude vážit mě a já na oplátku jí. Nebojme se ve svých životech dělat radikální změny, i když nás to bude stát trochu pohodlí. Jedině tak s námi banky a podobné společnosti přestanou vymetat.

Hypotéky – zůstane sen o vlastním bydlení pouhým snem?

Každé období v životě člověka má své typické sny. Jako děti sníme o novém kole či návštěvě fakt hustého aquaparku, který navštívili všichni kromě mě! V pubertě zase sníme o tom, jak nás ten kluk z první A pozve konečně na rande, a budeme spolu šťastní až na věky věků. S dospělostí, studii, prací a rodinou přichází jiné sny, které se snažíme měnit v realitu. Co když to ale nepůjde?

Některé sny je možné uskutečnit, jiné nikoliv. Do vytouženého aquaparku se jednou dostanete ať už jako dítě nebo jako dospělý, krásnou, odvážnou a chytrou upírkou z oblíbeného seriálu už nikoliv. Tedy, jistě v to všichni doufáme. Ani reální život není tak snadný, stačí se nahlédnout do světa nemovitostí. Pořízení vlastního bydlení je a bude stále těžší a pro mnohé dokonce nemožné.

Jedině vlastní dům to může být

V posledních letech byl prodej nemovitostí velmi výhodný. Úrokové sazby klesly na minimum, česká ekonomika stále roste a Češi vydělávají více peněz. Nové byty rostou jakou houby po dešti. Tisíce lidí se rozhodli vzít si hypotéku a koupit si vlastní bydlení. Nemovitosti nakupovali mladí i staří, svobodní i rodiny s dětmi. Každý toužil bydlet ve svém a neplatit nájem jinému do kapsy. Mnohem lepší je cpát peníze bankám. Všechno vypadalo úžasně až do doby, dokud nezasáhla Česká národní banka.

Co na tom, že ceny nemovitostí začaly růst, a zejména ve větších městech ceny začaly přesahovat únosnou mez? O nemovitosti je přece stále ohromný zájem. Co na tom, že například v Praze velké množství kupujících pochází ze zahraničí? Češi si musí půjčit vysokou hypotéku, aby si mohli dovolit i malý být v rozumné části města. Například v Praze se byt o velikost 2+kk pohybuje za více než 3 miliony koruny. Co na tom, že budete půjčené milióny splácet 30 let a déle? Bydlet ve vlastním je pro hodně lidi zcela zásadní i za cenu mnohaletého zadlužení.

Čas výhodných hypoték je u konce

Česká národní banka usoudila, že hypoteční trh byl příliš benevolentní. Zcela otevřeně kritizovala fakt, že si hypotéky brali lidé, jejichž příjmy sotva stačily na uhrazení pravidelné měsíční splátky a základní výdaje. Žádná velká zábava, žádné kino, večeře v restaurace, jednoduše žádné zbytečné utrácení. Splácení hypotéky je často tak na hraně, že stačí zvýšení splátky o pár stokorun a rodina se ocitne ve finanční krizi.

Je to jednoduché. V mnohem výhodnější situaci se nachází ti lidé, kteří si hypotéku uzavřeli před lety, kdy byly úrokové sazby poměrně vysoké, ale ceny nemovitostí výrazně nižší. Nyní hypotéku po letech úspěšně refinancovali, získali nižší úrok a měsíčně platí daleko méně. Lidé, kteří si však vzali hypotéku nyní, mají sice nižší úroky, ale nemovitosti jsou mnohem dražší. Pokud nyní začnou úrokové sazby růst, na konci fixačního období je čeká nejvýše dražší hypotéka.

A bude hůř…

Česká národní banka se proto rozhodla do hypotečního světa zasáhnout. Nejprve doporučila bankám zrušit nabídku 100% hypoték. Od dubna letošního roku banky poskytují nejvýše 90% hypotéky. A to ještě v omezeném množství. Na hypotéku mají šanci dosáhnout pouze ti, kteří mají vlastní úspory. Na druhou stranu se jedná o logický krok, ať už se nám to líbí nebo. Všichni ve vlastním bydlet nemůžeme. ČNB však chce jít mnohem dále a usiluje o získání silných rozhodovacích pravomocí, které by byly součástí nového zákona o ČNB. Co by to znamenalo?

V současném době je používán zejména ukazatel LTV, což je výše úvěru vůči zástavní hodnotě nemovitosti (odsud 80% hypotéka apod.). ČNB by chtěla prosadit další ukazatele – DTI a DSTI. Tyto zkratky jsou pro budoucí žadatele velmi důležité, protože se týkají vztahu hypotéka – výše příjmu. DTI znamená poměr výše úvěru a čistého příjmu, DSTI poměr výše všech splátek a příjmu.

Ve výsledku to bude znamenat, že na hypotéku dosáhne je malá hrstka vyvolených. Podle aktuálního doporučení ČNB by zájemce o hypotéku měl mít příjem 2,5krát vyšší, než činí splátka hypotéky a případně dalších závazků. Nejvíce početná střední skupina by tímto ztratila veškeré naděje na vlastní bydlení.

Přitom už aktuální regulace je přísná. Většina žadatelů dosáhne nejvýše na 85% hypotéku s tím, že musí mít zbývající částku naspořenou nebo ji získat prostřednictvím druhého spotřebitelského úvěru. Navíc je kupující povinen uhradit 4% daň z nabytí nemovitosti, kterou donedávna platit prodávající. A tuto daň nelze do hypotéky zahrnout. Kolik běžných rodin, které žijí od výplaty k výplatě má naspořených pár set tisíc korun?

Existuje cesta ven?

Pokud lidé nemají vlastní úspory a chtějí dnes získat hypotéku, mají jedinou možnost. Tou možností je vzít si další spotřebitelský úvěr. Že to tak lidé dělají, potvrzují banky, nebankovní poskytovatelé půjček i stavební spořitelny. Někteří bankéři dokonce zájemcům o hypotéku sami doporučují, aby si u konkurenční banky vzali půjčku. Otázkou je, jak dlouho to bude možné.

ČNB takové obcházení jejího doporučení tvrdě kritizuje. Podle ní je snížení poskytované výše hypoték bezvýznamné. Lidé se dobrovolně zatěžují splácením hypotéky a dalšího, zpravidla dražšího úvěru navíc. Obává se, že při zhoršení podmínek velké množství lidí přestane být schopno hypotéky splácet, a může dojít k podobné ekonomické krizi jako před lety.

Příspěvek nepojištěných se vrací

Příspěvek nepojištěných aut byl zavedený v roce 2009. Po letech kritiky byl s velkou slávou zrušen na konci roku 2014, aby se po dvou letech vrátil opět zpět. Možná, že jej naši zákonodárci zase za nějaký ten rok zruší, aby měli o čem vést vášnivé diskuze. Nebo prostě jen nemají na práci nic lepšího, než mást občanům hlavy.

Jistě všichni víme, co je povinné ručení a k čemu slouží. Uznávám, že se v tomto případě jedná o velmi praktickou a užitečnou věc. Osobně jsem se dostala nejednou do situace, kdy jsem povinné ručení využila a to jako poškozená strana. Představa, že se z viníka snažím dostat peníze za opravu vozidla i léčbu, mě upřímně děsí. Ono vůbec dostat peníze, které vám náleží, není často nic jednoduchého.

Naštěstí tu pro tyto případě máme povinné ručení, které kryje škody způsobené provozem vozidla. Povinné ručení je jedno z mála pojištění, které je nařízené zákonem a vztahuje se na všechna provozovaná vozidla s přidělenou SPZ a velkým technickým průkazem. Pojištění byste tedy měli mít sjednané i v případě, že váš vůz je trvale zaparkován na zahradě a místní omladina si z něj vytvořila domek na hraní.

Pokuta za nesjednané povinné ručení – ano či ne?

Je zcela zřejmé, že v podstatné většině by nebyli lidé schopni zaviněnou škodu zaplatit ze svého. Proto bylo zavedeno povinné ručení neboli pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem motorového vozidla na majetku, zdraví či životě dalších osob. Hlavním smyslem povinného ručení je to, aby všichni poškození při dopravních nehodách byli včas odškodněni a to dostatečně vysokou částkou.

Ačkoliv je smysl povinného ručení známý, přesto někteří občané-motoristé příslušný zákon ignorují. Bez výčitek svědomí se se svým vozidlem prohání po silnicích, aniž by měli řádně sjednané pojištění. Ve chvíli, kdy způsobí škodu, dostává se poškozený do bezradné situace, jelikož mu hrozí, že nedostane ani korunu. Viník se zatím směje pod vousy, protože na úhradu škody stejně nemá peníze.

Situace naštěstí má řešení. Škodu poškozenému uhradí Česká kancelář pojistitelů z Garančního fondu. Peníze poté vymáhá po viníkovi. Buďme upřímní. Kolik si myslíte, že ČKP z těchto lidí dokáže vysoudit? Je to pouhých 30 %. Biti jsou tedy poctiví občané, kteří se ocitli ve špatnou dobu na špatném místě. Z tohoto důvodu byl také původní příspěvek nepojištěných zaveden.

Neplatíš? Zaplatíš!

Motoristé, kteří si povinné ručení nesjednali, nebyli nijak “trestaní”. Měli sice škodu uhradit a ČKP po nich peníze vymáhala, ale jak se říká, “kde nic není, ani smrt nebere”. V roce 2009 byl tedy zavedený příspěvek nepojištěných jako finanční pokuta. Už jenom jeho hrozba měla motoristy motivovat k uzavření povinného ručení. Očekávání byla správná. Počet nepojištěných aut se skutečně snížil.

Kontrolou byla pověřená Česká kancelář pojistitelů. Jakmile odhalila motoristu s automobilem provozovaným bez platného pojištění, obratem mu odeslala dopis s požadavkem na úhradu sankce, která značně převyšovala průměrnou cenu povinného ručení. Příspěvek nepojištěných se platil za každý den, po který nebylo vozidlo pojištěného. V mnoha případě motorista dlužil desítky tisíc korun.

Předmětem kritiky se však stal ne zrovna šťastný způsob vymáhání příspěvku. ČKP a registr vozidel mezi sebou nedostatečně komunikovali a velmi často se stávalo, že kvůli nekvalitním informacím “liebesbrief” dostal člověk, který měl auto normálně pojištěné, nebo auto dávno prodal či dokonce žádné auto nikdy nevlastnil. Následně musel pokutu zaplatit a teprve poté složitě ČKP dokazovat, že je požadovaná sankce neoprávněná a požadovat vrácení peněz. Výsledkem byla kritika ze všech stran, která vyvrcholila slavnostním zrušením příspěvku od počátku roku 2015.

I will be back

Netrvalo to ani dva roky a na stolech poslanců se objevil návrh na znovuzavedení příspěvku nepojištěných. Proč? Již v době zrušení příspěvku byl hodně kritizován fakt, že biti budou především poctiví řidiči. Garanční fond, který do té doby tvořily z podstatné části tyto příspěvky, bylo nutné nadále plnit. Kde se peníze do fondu vzaly? Do fondu každým rokem posílají stále vyšší příspěvek pojišťovny, kterým se tímto zvedly náklady. Zrušení příspěvku se negativně projevilo na vyšším pojistném. Kdo to odnesl? Motorista, který si povinné ručení řádně platí.

Nově by mělo být jasně specifikováno, která auta musí mít pojištění sjednané, a která nikoliv. Z povinnosti pojištění by měla být vyjmuta pouze ta vozidla, která vyřazená, vyvezená, zaniklá nebo odcizená. Všechna ostatní vozidla budou muset mít pojištění sjednané, ať už jezdí po silnicích nebo stojí v garáži. Výmluva typu “autem nejezdím” by už neobstála a motorista by byl povinen příspěvek uhradit.

Na lepší úrovni by také měla být komunikace mezi ČKP a registry vozidel, aby nedocházelo k zasílání neoprávněných výzev. Pozitivní zprávou pro motoristy je také omezení výše regresu, která bude činit nejvýše ⅓ dlužné částky a maximálně 300 000 korun. Tímto ustanovením chtějí poslanci ochránit motoristy, kteří pojištění neuhradil omylem, nedorozuměním nebo zapomnětlivostí. Nově také bude muset ČKP zveřejňovat výroční zprávu o využití peněz ověřenou nezávislým auditorem, aby se zamezilo případnému zneužití vybraných peněz.

Novela zákona se nyní přesunula na stoly senátorů, kteří budou jednat o jejím dalším osudu. Pokud ji odsouhlasí, nepoctivým řidičům opět nastanou krušné časy. Můžeme jenom doufat, že trestání budou oni a ne ti, kteří si povinné ručení odjakživa vzorně platí.

Krátkodobé havarijní pojištění aneb kdy se nevyplatí platit za celý rok

Tento článek se hodí pro ty, kteří nemají uzavřené havarijní pojištění, ale rádi jezdí na dovolenou autem. Docela podstatné informace zde najdou také motorkáři, kteří svou nablýskanou motorku projíždí pouze za pěkného počasí. Obě skupiny totiž rádi využijí výhodné a hlavně lacinější možnosti uzavřít si havarijní pojištění “na krátko”.

Pojištění se hodí vždy, když se něco pokazí. Zákon schválnosti však zní jasně. Když se něco pokazí, pojištění nemáme. Když se pojistíme, nic se nepokazí. Připomíná vám to váš život? Se zákonem schválnosti nic nenaděláme. Můžeme ale využít nabízených možností a pojistit se pouze pro chvíle, kdy nám nebezpečí hrozí více než kdy jindy.

Havarijní pojištění: Ano či ne?

Typickým příkladem je havarijní pojištění. Zatímco povinnému ručení se žádný motorista nevyhne, havarijní pojištění sjednané mít může a nemusí. Havarijní pojištění není levná pojistka a hodně lidí se mu raději obloukem vyhne, protože na něj prostě nemají peníze. V podobné situaci se nachází motorkáři, kteří nechtějí platit havarijní pojištění na celý rok. Proč také, kdy motorku používají jenom po část roku.

Jenomže riziko hrozí vždy. Stačí po letech vyrazit na dovolenou k moři, po cestě se střetnou s jiným vozidlem a na problém je zaděláno. Opravu si musí poškozený zaplatit sám a v zahraničí to budu obzvláště drahé. Motorkáři sice nejezdí po celý rok, ale nehoda je může potkat také. Nemluvě o nemalém riziku krádeže. Pojišťovny to vědí a rozhodly se vyjít klientům vstříc. Zisk je zisk a lepší je menší než žádný zisk. Světlo světla tak spatřilo krátkodobé havarijní pojištění.

Na dovolenou s krátkodobým havarijním pojištěním

Klasické havarijní pojištění se obvykle sjednává na jeden rok. Krátkodobé pojištění je ideální možností, jak se pojistit například pouze po dobu letní i zimní dovolené. Dlouhé hodiny strávené za volantem a často v noci riziko nehody značně zvyšují. A co když vám v cizině pomačká plechy jiný řidič a zmizí jako pára nad hrncem? I kdyby nezmizel, tak peněz z jeho povinného ručení se jen tak nedočkáte. Snazší je nechat auto okamžitě opravit a nechat škodu uhradit ze svého havarijního pojištění.

Krátkodobé pojištění si lze sjednat třeba na 14 dní, na měsíc nebo na půl roku. Nastavení podmínek je vždy závislé na konkrétní pojišťovně, která krátkodobé havarijní pojištění poskytuje. V současné době jej nabízí pojišťovny Allianz, Česká pojišťovna, Česká podnikatelská pojišťovna, Direct a UNIQA.

Allianz nabízí krátkodobé havarijní pojištění nejméně na tři měsíce a rozsah pojištění je stejný jako u standardního celoročního havarijního pojištění (tj. havárie, krádež, vandalismu, živelné události či střet se zvěří). Stejně tak si můžete na tuto dobu připojistit skla, dětské autosedačky, úrazové pojištění řidiče či všech členů posádku a pojištění GAP.

Pokud máte zájem o pojištění na kratší dobu, nahlédněte do nabídky České pojišťovny. Ta krátkodobé pojištění nabízí již na 14 dní. Pojistné krytí a nabídka připojištění je opět stejná jako v případě klasického havarijního pojištění. Pojišťovny UNIQA a Direct nabízí pojistku na jeden měsíc a vztahuje se na havárii, krádež, živelná rizika, vandalismus a poškození vozidla v důsledku střetu se zvěří. Ani zde nechybí doplňková připojištění. Česká podnikatelská pojišťovna nabízí krátkodobé havarijní pojištění pouze řidičům, kteří u ní mají uzavřené povinné ručení.

Sezónní havarijní pojištění pro motorkáře

Celoroční havarijní pojištění nikdy nevyužijí motorkáři, vlastníci kabrioletů či veteránů. Tato motorová vozidla se využívají v sezónně. Pro ně je určené sezónní pojištění, které se obvykle vztahuje na období od jara do podzimu. V tomto případě je smlouva uzavřená na celý rok, havarijní pojištění však platí pouze ve vymezeném období. Respektive pojišťovna kryje pouze škody, ke kterým došlo ve stanoveném období.

Sezónní pojištění nabízí pojišťovny UNIQA a Kooperativa. Pojištění od UNIQY je určeno majitelům motorek, čtyřkolek, kabrioletů, sněžných skútru či rolby a pojistit si můžete sezónu, po kterou vozidlo využíváte. Letní období se počítá od 1. dubna do 30. října, zimní začíná 1. listopadem a končí 31. březnem. V hlavní sezóně se pojištění vztahuje na všechna rizika, ve vedlejší pouze na vandalismu, krádež a živelná rizika. Pojištění v tomto případě zaplatí o 30 % méně.

Podobné havarijní pojištění nabízí také pojišťovna Kooperativa. I zde platí, že v hlavní sezóně od 1. dubna do 30. října kryje pojištění riziko havárie, krádeže, vandalismus a živelných událostí a ve vedlejší sezóně od 1. listopadu do 31. března pouze živelné události, vandalismus a krádež. Pojištěný získá slevu za sjednání sezónního havarijního pojištění a ještě větší slevu získá, pokud si u Kooperativy uzavře i povinné ručení.

1. března přestaly poskytovat půjčky tisíce nebankovních společností. Opravdu?

Nebo by tak měly učinit podle novely zákona o spotřebitelském úvěru, který je platný od 1. prosince 2016. Tomuto zákonu jsme věnovali pozornost na konci uplynulého roku. Dnes se podíváme, co novela zákona přinesla. Podle nového zákona by mělo rapidně ubýt nebankovních společností poskytující úvěry.

Novela zákona jasně stanovila nové podmínky, který musí splnit každý nebankovní poskytovatel úvěrů. Aby tak opravdu činily, byla dohledem namísto České obchodní inspekce (ČOI) pověřená Česká národní banka (ČNB). Podmínky jsou skutečně přísné, alespoň oproti předcházejícímu stavu, kdy poskytovateli postačil úplně obyčejný živnostenský list. A pak ať se děje vůle boží.

To se naštěstí změnilo a světlo světa spatřila dlouho očekávaná novela o spotřebitelském úvěru. Stanovila si velice jasné cíle – vyšší ochranu spotřebitelských práv a důkladnou čistku trh s nebankovními půjčkami. Od uvedení novely v platnost uplynuly 3 měsíce, jak se situace změnila?

Bez peněz do byznysu nelez

Dalo by se také říci. Zaskočit si na živnostenský úřad pro kus papíru už nestačí. Poskytovatel půjček z nebankovních řad musí splnit hned několik záludných podmínek. Které pak to jsou?

Musí doložit minimální kapitál ve výši 20 000 000 Kč.
Musí disponovat licencí ČNB.
Musí prokázat odbornou kvalifikaci.

První dva body se ukázaly být zásadní překážkou. Společnosti, které usilovaly o pokračování ve své činnosti, měly do 1. března podat oficiální žádost o licenci ČNB. Ta samá povinnost se týkala i žádosti i činnost samostatného zprostředkovatele půjček. A kolik myslíte, že ČNB přijala žádostí? Pouhých 108 žádosti o licenci a 353 žádostí i samostatného zprostředkovatele!

Přitom se hovořilo o více než 55 000 nebankovních společností poskytující různé typy úvěrů. Co se s nimi asi stalo? Přestaly následující den poskytovat půjčky, jak jim nařizuje zákon, nebo se stáhly do “podsvětí” a staly se z nich doslova zločinci? Sníží se nabídka spotřebitelských úvěrů a to především těch neférových a podvodných nebo si najdou cestičku, jak zákon obejít? Každopádně, pokud budou odhaleny, hrozí jim menší pokuta ve výši až 20 000 000 Kč. A to je už je pořádná “darda”.

Finanční specialisté a někteří poskytovatele novelu zákona vítají s nadšením. Otázkou je, jak upřímné jejich nadšení je. Možná se jim opravdu líbí lidová myšlenka o ochraně práv obyčejného člověka před podvodníky a lichváři. Možná je ale spíše zaujal fakt, že jim z očí zmizí otravná konkurence, a na ně tak zbude více půjčekchtivých klientů.

Dvě nové povinnosti pro poskytovatele půjček: Prověřuj a informuj

Známe to všichni velmi dobře a nejlépe to vystihne známé české přísloví “Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají”. Nebankovní společnosti to umí dobře. Nejenže s oblibou poskytly půjčky každému tedy i těm, kteří na splácení neměli a nikdy mít nebudou, ale také s oblibou neříkaly některé “méně podstatné” informace. Třeba, jaký vysoký je úrok, nebo o jak vysokou částku půjčku nakonec přeplatíte. To vše se změnilo.

Nebankovní, ale i bankovní společnosti už NESMÍ poskytnou půjčku každému. Jejich novou povinností je důkladné prověření platební schopnosti každého klienta, který u nich zažádá o půjčku. V případě, že tak úvěrová společnost neudělá, může být smlouvu okamžitě prohlášená za neplatnou. Co z toho plyne? Že dlužník musí splatit pouze půjčenou jistinu, ne však úroky a poplatky. Samozřejmě platí, že dlužník musí toto drobné opomenutí prokázat. Což by u některých lidí neměl být vůbec žádný problém.

Druhou věcí je informační povinnost poskytovatele, které se vztahuje na všechny půjčky bez výjimky. Ano, je to tak. Novela zákona se vztahuje i na staré dobré a velmi drahé drobné půjčky, mikropůjčky, finské půjčky, sms půjčky nebo jak se jim říká. Poskytovatel je povinen uvést všechny podstatné informace zahrnující období před poskytnutím půjčky i v průběhu jejího splácení. Jednou ze základních informací je uvedení RPSN – roční procentní sazby nákladů.

Nenechte si mazat med kolem úst

Co to znamená pro klienta? Že by se měl cítit bezpečněji, když půjde žádat o půjčku. V první řadě si snadno ověří, zda má poskytovatel půjček onu licenci ČNB. K tomu mu poslouží registr poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. V registru budou uvedeni všichni, kteří licenci mají. Tu ostatní mohou klidně udat a nechat ji v tom hezky vykoupat. A za druhé má právo žádat o veškeré informace k půjčce. Pokud je nebude chtít poskytovatel uvést, porušuje zákon. A pro klienta je to jasný důvod, proč ráznými kroky prchat od jeho dveří.

Problémem asi navždy zůstanou lidé, kteří nepatří mezi tzv. solventní klienty. Lidé, kteří mívají „hluboko do kapsy“ a potřebují půjčku za každou cenu, aniž by ji dokázali splácet. Ti i nadále zůstanou cílem pro podvodné a lichvářské úvěrové společnosti, které si k nim vždy najdou cestičku. jediným vhodným řešením, jenž může pomoci změnit situaci, je neustále finanční vzdělávání lidí kolem sebe Čím více budou lidé znát možná rizika, tím spíše se jím dokáží ubránit. Nejlepší je učit základům finanční gramotnosti děti.

Piji, kouřím, užívám si života. Má to vliv na životní pojištění?

Životní pojištění není vůbec levný pojistný produkt. Na pojistné plnění přitom může mít vliv i váš životní styl. Věděli jste to? Pojišťovny mohou odmítnout pojistné plnění vždy, když pojištěný poruší pojistné podmínky. A u životního pojištění může mít vliv i to, zda kouříte, pijete alkohol a jinak si “nezdravě” užíváte života.

Samozřejmě to není tak jednoduché, jak jsem zjistila. Ale není to ani zdaleka tak nepravděpodobné, jak by se mohlo zdát. Předtím než uzavřete smlouvu o životním pojištění, musíte vyplnit podrobný dotazník o vašem zdravotním stavu. Jakákoliv nejasnost, nepřesnost nebo dokonce nepravdivý údaj může mít za následek nevyplacení pojistného plnění či jeho zkrácení.

„To, že se stydím za to, že kouřím, piju nebo jsem obézní a nepřiznám to pojišťovně, může mít za následek neplnění vysokých částek při závažných onemocněních. A to za to přeci nestojí,“ říká Ondřej Hatlapatka, finanční poradce.

Pomalu se smiřte s tím, že až na výjimky bude pojišťovna o vás a vašem životním stylu chtít vědět absolutně vše. A podle toho, jak žijete nebo jak si užíváte, vám “napaří” odpovídající pojistné.

První chyba: Řádně nevyplníte zdravotní dotazník

Dokud nevyplníte zdravotní dotazník a pojišťovna jej neověří a neschválí, je pojistná smlouva neplatná. Vypadá to, že vyplnit dotazník poctivě a pravdivě se opravdu vyplatí. Důležitý přitom může být i ten nejmenší detail. Nebuďte naivní a nevěřte, že si pojišťovna vše neověří. A to zejména ve chvíli, kdy má vyplatit vysoké pojistné plnění.

Každá informace o zdravotním stavu, prodělaných nemocech, úrazech a operací má zásadní význam. Zapomenout na úraz, k němuž došlo před mnoha lety, je snadné. Pojišťovna to však může snadno označit za úmyslně zkreslení zdravotního stavu a vy si tím zaděláte na pořádný problém. Protože právě kvůli zamlčení informaci, byť neúmyslně, vám s klidným svědomím nevyplatí ani korunu.

Druhá chyba: Mlžíte o životním stylu

Zdravotní stránka je jednou z mnoha věcí. Pojišťovnu zajímají nejen naše bývalé a současné nemoci a léčené úrazy, ale i to, jaký život vedeme. Jak se říká v jednom známém českém filmu: “Ty ten život nežiješ, ty ho krájíš.” A právě to, jak si život “užíváme”, může být pro pojišťovnu pádný důvod, proč vám nedat ani korunu.

Tak třeba kouření. Kouříte? Tak si uzavření životního pojištění důkladně promyslete. Pokud tedy neplánujete přestat. Na výši pojistného může mít kouření velký vliv. Ne proto, že by kouření patřilo mezi pojistné výluky, ale protože je to nezdravé. Když kouříte, hrozí vám zdravotní rizika – například rakovina plic. A to znamená, že u vás hrozí propuknutí nemoci více než u zdravého člověka, který kouření považuje za odsouzeníhodnou věc.

A pak tu mám alkohol. Kdo by se občas nenapil? Alkohol je běžnou součástí našich životů. Pijeme jej na oslavách, večírcích nebo jen tak k dobré večeři. Pojišťovny však alkohol vnímají opět jako nezdravou věc, která může zapříčinit zdravotní potíže. Samozřejmě máme na mysli to, pokud alkoholu holdujeme nejen rádi, ale také příliš často. Kdo to ale pozná? Kdo do dotazníku vyplní, že si rád “přihne” klidně každý den?

Podobný názor mají pojišťovny také na užívání léků. V dotazníku proto má své místo i část, která se věnuje lékům. Zájemce o pojištění je povinen vyplnit veškeré léky, které užívá, proč a jak často. Pokud pojišťovna uzná, že se jí tato část “nelíbí”, nemusí vám dokonce pojištění sjednat. Nemocný člověk je holt větší riziko a pojišťovny nerady vyplácí peníze, co si budeme povídat. Proto mají zájem pojistit zcela zdravého člověka, u kterého hrozí minimum problémů.

Třetí chyba: Nežijete vůbec zdravě

Máte rádi dobré, ale ne zrovna zdravé jídlo a je to vidět i na vaší váze? Tak se připravte na to, že i to bude pojišťovnu zajímat. Do dotazníku je třeba vyplnit výšku a tělesnou hmotnost. Na základě těchto informací pojišťovna posoudí, zda nemáte nadváhu nebo dokonce obezitu. Proč? Protože i velká nadváha je považována za zdravotní riziko.

Výhodu mají ti, kteří si ve zdravém životní stylu libují. Jedí zdravě, sportují a vůbec se starají o to, aby si co nejvíce upevnili zdraví. Pojišťovny je mají rády a za zdravý životní styl jim poskytnou dokonce slevu! Jakmile ale odbočíte ze správné cesty a začnete třeba kouřit, musíte to střelhbitě oznámit. Pokud tak neučiníte, hádejte, co se stane? Nastane problém, protože zamlčíte závažný údaj a to je opět jeden z důvodů, proč neplatit.

Jak na to? Dotazník vyplňte pořádně a pravdivě

Chcete životní pojištění? Odborníci na životní pojištění jednoznačně doporučují zdravotní dotazník vyplnit pravdivě a nesnažit se zamlčet žádnou informaci. Je rozhodně lepší pojišťovně dodat více informací, než na nějakou zásadní zapomenout. Takové osudné chyby pojištěných mají pojišťovny obzvláště rády, proto jim tuto radost nedopřejte.

Máte životní pojištění sjednané? Pokud si zrovna čtete tyto řádky a nejste si jistí, co jste do dotazníku všechno vyplnili, napravte to. Neměl by to být žádný problém. Prý. Nejlepší je zkontaktovat svého pojistitele, ať už pojišťovnu či pojišťovacího zprostředkovatele. Pročtěte si znovu a důkladněji smlouvu, a pokud narazíte na nějakou nesrovnalost či “chybku”, opravte ji. Nová smlouva není nutná, informaci prostě doplňte tak, jak žádá pojišťovna. Bohatě by měl postačit změnový formulář doplněný o úpravu pojistného.

Bohužel změna či doplnění informací může mít na výši pojistného vliv. Je však lepší platit více a mít jistotu, že v případě problému své peníze opravdu dostanete. Drobné změny nevadí, avšak u podstatné informace může ke změně dojít. Pojišťovny nejsou charita, jsou to obchodníci. Pokud najdou důvod, aby vám po vyřešení pojistné události nemuseli vyplatit pojistné plnění, s největší pravděpodobností to udělají.

Není brouzdání jako brouzdání. O peníze můžete na internetu přijít velice snadno

Na mysli nemám on-line hazardní hry. Když to ale vezmu kolem a kolem, tak se někteří lidé na internetu hazardně chovají, aniž by to vůbec tušili. Vezměme si třeba internetové bankovnictví. Své heslo určitě znáte. Mě by ale zajímalo, jak často jej měníte, a zda jej používáte i na jiných stránkách. Pokud ano, koledujete si o malér.

Internet je absolutně skvělá věc. Najednou máme přístup k tolika informacím. Jistě, většina z nich je k ničemu, ale dobrat se můžeme i užitečných zpráv. Jenomže přístup k informacím mají všichni, ti dobří i ti špatní. A pokud nebudeme nad svým chování na internetu občas přemýšlet, může nás to stát i peníze. Pokud tedy nějaké ještě máte.

Hesel máme desítky, používáme je k přístupu do e-mailů, na sociální sítě, do obchodů a samozřejmě i k bankovnímu účtu. A zde jsme narazili kosou na kámen. Velké množství Čechů používá hesla, která by uhádlo i malé dítě. Neobvyklá nejsou jména partnerů, dětí, domácích mazlíčků, data narození či rodná čísla a oblíbená je zejména číselná kombinace 1234. U internetového bankovnictví by však heslo mělo být mnohem více bezpečné. Nejlépe neprolomitelné.

Ideální heslo? Jedničkatečkalomítkodvojkaosmičkapomlčkaatkadále

Ideální bezpečné heslo by mělo vypadat jako změť čísel, písmen a symbolů, která spolu nijak nesouvisí. Žádné narozeniny, žádná rodná čísla, žádná po sobě jdoucí čísla. Je sice těžší si takové heslo zapamatovat, ale to se časem naučíte. Zvlášť, když budete potřebovat peníze. Navíc získáte jistotu, že si jej nikdo pamatovat nebude, pokud byste jej náhodou řekli ze spaní. A rozhodně by jej neměl znát nikdo jiný než vy. Ani vaše rodiče, sourozenci nebo milovaná polovička. Raději ani váš pes. A nepište je do peněženky, do mobilu a už vůbec ne na kartu!

Dalším pravidlem bezpečného hesla do internetové bankovnictví je NEPOUŽÍVAT TOTO HESLA NIKAM JINAM. Kéž by to tak bylo. Lidé nesnáší mnoho hesel, je to těžké na pamatování. Mnohem lepší je přece jedno stejné heslo používat všude. No dobře, tak dáme dvě varianty hesel, aby se neřeklo. Ne ne ne a ještě jedou takhle ne. I když je to otrava, používejte různá hesla a obzvláště záležet si dejte u hesel do internetového bankovnictví, e-mailu, Facebooku a podobně, kde máte příliš mnoho osobních údajů.

A ještě jedna věc, kterou bychom k bezpečnému heslu měli. Vcelku vhodné je heslo jednou za čas změnit, vyměnit, prostě použít úplnou jinou změť čísel, písmen a symbolů. Zvyšuje to bezpečnost hesla a snižuje riziko, že se vám do účtu někdo nabourá a udělá vám v něm (ne)pěkný tunel. Pravdou je, že většina lidí si heslo nemění, a jako důvod uvádí špatnou paměť. Další skupina se spoléhá na potvrzovací SMS, bez které se nikdo do účtu nedostane, ani kdyby znal heslo.

Placení kartou na internetu? Snadný způsob, jak přijít o peníze

Při placení v obchodě v rukou držíte hotové peníze. Víte, kolik jich máte, kolik zboží stojí a že jste obchodníkovi předali. Na internetu už to tak přímočaré být nemusí, a proto si dávejte hodně velkého majzla. Hesla a potvrzovací SMS zprávy nikomu neříkejte, a už vůbec je neposílejte!

Přesně tak se napálila moje známa Petra. Na Facebooku ji jiná známá požádala o půjčku 200 Kč. Moc se neznaly, vlastně se viděly asi tak třikrát. Však víte, jak to na FB s “přátelstvím” chodí. Ale nešlo o moc peněz a navíc měla ten den skvělou náladu, tak se rozhodla udělat dobrý skutek. Takže klikla na odkaz, který ji poslala a bez obav vyplnila své přihlašovací údaje do internetového bankovnictví. Objevila se hláška o chybě a následovala zpráva známé, že už si peníze půjčila jinde, a jestli si na její telefon může poslat potvrzující platbu. Petře stále nic nedocházelo a SMS kód ji prostě poslala. Umíte si představit to překvapení, když ji z účtu zmizelo 12 000 Kč. Petra ji samozřejmě neúmyslně poslala přihlašující údaje i potvrzující kód k platbě.

Jedná se o známý trik podvodníků, jak získat citlivé údaje. Přesto na něj mnozí lidé skočí, protože jim bezpečnost na internetu mnoho neříká. Užitečnou službu 3D Secure (údaje o platební kartě nejsou poskytovány obchodníkovi ale bance) nemá aktivovanou třetina Čechů, zejména starší lidé a něžné pohlaví. V jejich případě se jedná o polovinu! Lépe jsou na tom mladší technicky zdatnější muži, kteří nakupují výhradně u obchodníků s 3D Secure zabezpečením.

Zabezpečené stránky – co to je?

On-line prostředí je ideálním prostorem pro různé problémy. Nestačí používat anitvirové programy či firewall, důležité je používat hlavu a to, co je v ní ukryté – mozek. Více než 35 % lidí netuší, co to jsou zabezpečené stránky, a k čemu jsou dobré. Bezpečnostní prvky jsou důležité zejména při manipulaci s penězi – s vlastními penězi. Logo banky není dostačují, ale to mnoho lidí neví. A podvodníci ví, že lidi to neví, a také s tím rádi kalkulují a lákají je na podvodné účty.

Přitom stačí zkontrolovat ikonku zámečku a případně i bezpečnostní certifikát. Dobrá rada pro vás zní: „Stránku se zašifrovaným přenosem informací mezi uživatelem a serverem, prostřednictvím protokolu HTTPS lze identifikovat buď podle toho, že vedle webové adresy je vyobrazen zamčený visací zámeček, nebo podle toho, že její webová adresa začíná na https:// namísto běžného http://,“ radí uživatelům internetového bankovnictví a příznivců on-line placení Miroslav Wolf, expert na kybernetickou bezpečnost společnosti Gordic

Ne všechno je tak špatné

Abychom pouze nekritizovali, objevila jsem pár věcí, ve kterých jsou Češi dobří. Tak napříkad pro správu a přístup do internetového bankovnictví používají pouze své osobní zařízení, ať už počítač, notebook, mobilní telefon nebo tablet. Třetina využívá pracovní počítač, ke kterému mají přístup pouze oni.

Změny na svém bankovním účtu si Češi kontrolují alespoň jednou měsíčně. Zhruba dvě třetiny Čechů by nikdy neodpověděla na e-mail, který požaduje vyplnit citlivé údaje jako číslo platební karty, přihlašovací údaje do internetového bankovnictví či PIN kód k platební kartě či kartám. Data by bez rozmyslu vyplnilo pouze 1 % Čechů. Doufejme, že se jedná o procento, které si stěží pamatuje své PIN, pokud vůbec nějakou kartu má.

Bezkontaktní platební karty aneb existují karty, o které přijít nechcete

Obsah mé peněženky je pro většinu lidí překvapující někdy až zneklidňující. Obsahuje totiž minimum nejrůznějších karet a kartiček. Jsem vlastníkem pouze jedné debetní a jedné kreditní karty od Moneta Money Bank. Po letech životních zkušeností jsem usoudila, že mi to ke spokojenosti bohatě stačí. A proč zmiňují konkrétní banku? Protože je to sakra důležité!

Při mém obvyklém projíždění internetem jsem narazila na velmi zajímavý článek na Měšec.cz o bezpečnosti placení bezkontaktními platebními kartami. Respektive samostatné placení bezpečné je, a nikdo vám peníze z karty “nestáhne” tím, že se o vás otře nějakým chytrým zařízením. Ale co se stane, když vám kartu zcizí nějaký neřád?

Při placení do 500 Kč není nutné zadávat PIN. Je vůbec možné, že trpělivý zloděj postupnými nákupy do této částky dokáže vyluxuovat celý účet? Banky od počátku tvrdí, že zneužití se nemusíme obávat a platební karta je doslova vzorem pro bezpečnost. Jak jsem se dočetla, realita zdaleka tak sluníčková není.

Reálný test s reálnými “živými” kartami ukázal, že se o své peníze máme právo bát

Měšec.cz vzal existující platební karty, s nimiž provedl cca 500 transakcí bez zadání bezpečnostního PINU. Přitom sledoval, jaká hlášení se objeví ve chvíli zamítnutí transakce, pokud k zamítnutí vůbec došlo. Výsledek testu ukázal, že limit pro vynucené potvrzení transakce ne vždy existuje, a někteří vydavatelé karet přehazují plnou odpovědnost na majitele platebních karet. Pokud tedy žijete s falešným pocitem, že platební karty mají bezpečnostní opatření, zapomeňte na něj. Zloděj vás s klidným svědomím a trpělivostí může obrat o veškeré úspory.

Já jsem si trochu oddychla, protože Moneta Money Bank má strop pro bezkontaktní platby nastavený na částce 2 500 Kč. Jak se říká “lepší než drátem do oka”. V některých případech si limit musí nastavit klient sám, pokud nechce riskovat zneužití karty. Jak jsou na tom ostatní banky?

Air Bank – platba byla zamítnuta po 10 provedených transakcích v celkové výši 5 000 Kč hláškou “překročen limit”

Česká spořitelna – k zamítnutí platby došlo po dosažení částky 2 000 Kč u debetní i kreditní karty

ČSOB – u karty Visa Infinite debetní byla platba zamítnuta po dosažení částky 1 500 Kč, u dalších karet limit činil 2 500 Kč

Equa bank – si moc dobrý obrázek v testu neudělala. Limit nemá žádný a z karty bylo tímto způsobem bez problémů uhrazeno 11 000 Kč a “brát” by bylo možné dál

Fio banka – po dosažení částky 2 000 Kč se objevila hláška “příliš velká částka”

Komerční banka – zde mohou být klienti v klidu. Platby byly zamítnut relativně rychle. U debetní karty při částce 980 Kč a u kreditní karty při částce 1 470 Kč

mBank – stejná situace jako u Equa bank

Moneta Money Bank – má limit ve výši 2 500 Kč nastavený u kreditních a debetních karet. Problém nastává s kreditní nálepkou, kde je situace stejná jako u Equa Bank a mBank

Raiffeisenbank – není na tom nejlépe, ale ani nejhůře. Hláška “překročen limit použití” se objevila při dosažení částky 3 000 Kč

UniCredit Banka – zablokovala další platby hláškou “nekrytá částka” při dosažení částky 4 500 Kč

ZUNO Bank – stejné jako u Equa bank a mBank

Ztrátou nebo krádeží karty se můžete připravit o nemalé peníze. Jedinou jistotou je být aktivní při ochraně vlastních peněz a nastavit si limit pro bezkontaktní platby. Shrňme se výše uvedené informace a na nebezpečné karty ukažme prstem. Nejen já doufám, že se tato informace dostane k bankám, která co nejdříve učiní příslušná opatření. Spokojenost zákazníka by přece měla stát na první místě.

Hodné banky vám peníze vrátí

Peníze nemusí zmizet v nenávratnu. Záleží na tom, jak je vaše banka “hodná”. Ty hodné banky vám ukradené peníze vrátí v plné výši. To však neznamená, že teď platební kartu pošlete dál a po týdnu budete chtít peníze nazpět. I ty hodné banky mají své podmínky, aby zabránily úmyslnému zneužití karet. Nejdůležitější je nahlásit ztracenou či ukradenou kartu co nejdříve.

Peníze vám bez průtahů vrátí Air Bank, Česká spořitelna a Raiffeisenbank. Komerční banka vrátí peníze u transakcí do maximálně 3 dnů před blokací karty. Na výsledek reklamace čekají ČSOB, Expobank, Fio banka a Moneta Money Bank. Spoluúčast ve výši 150 EUR si účtují Cetelem a UniCredit Bank.

Pokud chcete mít jistotu, že vaši kartu nikdo nezneužije, můžete jednoduše požádat o platební kartu bez bezkontaktní technologie. Nebo se ji jednoduše naučíte používat správně. Určitě se také vyplatí si tu a sem zkontrolovat, že vaše platební karty jsou stálou součástí vybavení peněženky. Zjistit, že platební kartu nemáte a váš účet zeje prázdnotou až po několika dnech, není ideální způsob.

Platební karty aneb debetní karta není kreditní karta a naopak

Peněženka naditá platebními kartami přináší příjemný pocit bezstarostnosti a dostatku peněz vždy po ruce. A to i když peníze na všech kartách nejsou naše. V peněžence můžeme mít hned dva typy karet – debetní a kreditní. Zatímco na jedné jsou peníze opravdu naše, na té druhé tomu tak není.

Pro platební karty se zažil pojem “kreditky”. To však není přesné a vlastně je to úplně chybné označení. Správně bychom měli říkat “debetky a kreditky”. Může se to zdát jako malicherné hraní se slovíčky, ale ve skutečném životě určitá úroveň finanční gramotnosti hraje významnou roli. Zachránit nám totiž může nemálo peněz. Těch vlastních i nevlastních. A právě proto se společně podíváme na debetní a kreditní karty. Ačkoliv na první pohled vypadají stejně, stejné vůbec nejsou.

Co je tvé, je mé a co je mé, do toho ti nic není

Vtipné, že? Ne však ve světě finančních financích. Co je jednou vaše, příště vaše být nemusí. Pokud si nedáte dobrý pozor. Vaše jsou peníze na debetní kartě. Debetní karta je vázána k osobnímu účtu, na který vám chodí peníze. Například výplata nebo pravidelný nájem z bytu, který pronajímáte. Nebo alimenty. Tyto “své” peníze můžete utrácet, jak a kdy se vám zachce. Dobré je, když vám peníze na účet chodí pravidelně. Jinak nemáte, co utrácet.

Peníze na kreditní kartě vaše nejsou. Ale můžete je používat. A musíte je vrátit. A s úrokem. Princip kreditních karet je jednoduchý. Je to půjčka. Šikovná půjčka, která vám může dobře posloužit, anebo hodně uškodit. Vše závisí na správném používání. Na kreditní kartě máte k dispozici peníze až do výše limitu, které vám její poskytovatel schválil. Až do výše tohoto limitu můžete platit nebo vybírat.

Zásadní rozdíl mezi debetkami a kreditkami tedy spočívá ve vlastnění peněz. Zatímco na debetce máte vlastní peníze, na kreditce používáte cizí peníze. Když vám na debetce dojdou peníze, jste bez peněz, toť vše. Když vám dojdou na kreditce, musíte je stejně vrátit a to s nemalým úrokem. Dopadnout to může i tak, že veškeré peníze, které vám přijdou na debetku, skončí na kreditce. Bez úsměvu.

Nemusí tomu tak být, pokud kreditní karty používáte s rozumem a využíváte jejich výhod ve svůj prospěch. V takovém případě může být kreditní karta naopak velmi užitečný platební nástroj.

Kreditní karta a 3 pravidla, jak ji používat bezpečně, správně a zdarma

O kreditkách neboli kreditních kartách se všeobecně ví, že úrok za využité peníze není nejmenší. Jenomže časy se změnily, konkurence je vysoká a kreditních karet je kolem nás jako smetí. Banky a větší nebankovní finanční společnosti se můžou přetrhnout, aby zrovna jejich kreditka zaujímala v naší peněžence stěžejní místo. A tak tu máme pár výhod, kvůli kterým se jedna kreditka v peněžence vyplatí.

Pravidlo první: NIKDY NEVYBÍREJTE HOTOVOST

Nikdy ale opravdu nikdy nevkládejte kreditní kartu do bankomatu, abyste vybrali hotovost. Učiňte tak pouze tehdy, pokud jste si dobře vědomi, kolik za výběr zaplatíte. U kreditních karet bývá poplatek za výběr vysoký. Obvykle se jedná o procenta z vybrané částky se stanovením minimální výše poplatku (např. 0,1 %, nejméně však 200 Kč). Zaplatit 200 Kč, když potřebujete vybrat tisícovku?

Pravidlo druhé: PLAŤTE, PLAŤTE A PLAŤTE

Za používání karty při bezhotovostním styku můžete získat pár výhod. Nejčastěji je to vrácení určité částky zpět, různé věrnostní programy, slevy a bonusy u vybraných obchodníků a tak dále. Toto pravidlo však více než jiné souvisí s pravidlem třetím.

Pravidlo třetí: SPLÁCEJTE V BEZÚROČNÉM OBDOBÍ

Pokud nechcete platit úrok, vždy využité peníze splaťte v bezúročném období. Obvykle se jedná o lhůtu cca 40 až 60 dní, během který můžete peníze vrátit a nezaplatit ani korunu. To znamená, že žijte z peněz banky zadarmo. Na výběry z bankomatů se bezúročné období nevztahuje nikdy!

Pokud je pro vás splnění uvedených 3 pravidel nemožné, raději se kreditní kartu vůbec nepořizujte. Splácení kreditních karet, u nichž může být úrok vyšší než 20 %, nikdy nebude patřit mezi vaše oblíbené činnosti.

Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají

Hezky po lopatě jsme si řekli, proč můžou být kreditní karty fajn, a jak je používat, aby nám místo peněz nezbyly oči pro pláč. Ale jak si takovou kreditku vybrat? Stejně jako u jiných finančních produktů platí, že stejné produkty nikdy nejsou stejné. U různých poskytovatelů mohou mít různé podmínky a různé výhody. Vyplatí se tedy najít tu nejvýhodnější – ideálně samé výhody a žádné úroky.

Kreditní kartu banky nabízí samy od sebe a ochotně. Doslova nám je vnucují a samy nám lítají do peněženek se slovy, jak jsou úžasné. Nyní už víme, že tak perfektní zase nejsou. A díky tomu, že víme, si můžeme vybírat. Když vám banka nebo jiná finanční společnost nabídne kartu, neberte si ji hned. Raději se doma a v klidu bez vidiny snadných peněz zamyslete, co vám může ona kreditka přinést – pozitivního i negativního. Nemusíte se bát, kreditní kartu vám rádi dají, kdykoliv budete chtít.

Jednu kreditní kartu se mít vyplatí. Pokud ji neplánujete využívat pravidelně, pak si vyberte takovou, kde neplatíte za její vydání a vedení. Je přece zbytečné platit za něco, co nepoužíváte. Na druhou stranu budete mít vedlejší a hlavně okamžitý zdroj peněz pro nečekané situace. A to se může občas hodit.